Rok po modelu Z750 objevila polokapotovaná verze s písmenem S ve jméně. My jsme otestovali slečnu v ohnivě rudém negližé.

V roce 2004 nasadil japonský výrobce motocyklů, společnost Kawasaki, na trh model Z750. Tento naháč svoji silnější rukou rozhrábl střední třídu pouličních rváčů. Přímí konkurenti v kubatuře 750 ccm nejsou, ale např. nový Monster od Ducati se blíží s objemem 695 ccm. A šestkový dorost typu Hornet, Fazer, Bandit nebo z vlastní řady ER-6n, poráží Kawasaki Z750 vyšším výkonem v celém spektru otáček. V současné nabídce Kawasaki tvoří model Z750 pomyslný přechod od půllitr ER-5 a zmiňovanou šestku ER-6n až k "Velkému Zedovi", Z1000.

Kawasaki Z750S

"Malý Zed", jak se modelu Z750 v kuloárech přezdívá, přišel s řadou ostrých rysů, které se přenesly i do přioděné sestřičky. Dvoubarevná maska má zajímavě tvarovaný světlomet, jehož postranní špice se pomyslně protahují do rudých "býčích rohů". V redakci jsme se shodli, že černá dost ubíjí dravou image přední části. Mělo být použito více červené barvy a tmavou nechat pouze na doplňky.

Z profilu působí motorka velmi vyváženým dojmem, jen dlouhá chromovaná koncovka výfuku je poněkud disproporční. Mašině by možná víc slušel kratší tlumič, ale zákazník tento návrh může jednoduše realizovat výměnou za nějakou laděnou koncovku. Ostrý klín pod sedlem a štíhlá záď dodávají Zedovi atletický nádech a nápis Z750S nenechá nikoho na pochybách, že sportovec má i svaly.

Pod osmnáctilitrovou nádrží se ukrývá čtyřdobý, kapalinou chlazený řadový čtyřválec s šestnácti ventily. Agregát o objemu 748 ccm disponuje výkonem 81 kW (110 k) v 11 000 ot. a maximální točivý moment je 75 Nm při 8 200 ot. Síla motoru se přenáší na zadní kolo pomocí šestistupňové převodovky a řetězu. O kontakt s asfaltem se starají 17palcová kola s pneumatikami Dunlop Sportmax o rozměru 120/70 ZR17 vpředu a 180/55 ZR17 vzadu.

Sedlo, palubní deska a zvuk

Při prvním seznámení s motocyklem mě nepříjemně přakvapil tvar sedla. Jeho zkosení mě neustále tlačilo dopředu na nádrž a při prudkém brzdění vyvolávalo nepříjemné pocity v oblasti podbřišku. V této souvislosti se hned zmíním o druhé části sedla pro spolujezdce, které trpělo stejným neduhem. Zkosení posouvalo spolujezdce neustále na mne, což ve finále ještě umocňovalo můj pohyb pánví na nádrž a citlivé partie prostě trpěly. Výkon motoru a zátah mašiny není tak masivní, že bych při akceleraci měl tendenci cestovat dozadu, takže sklon sedla mi moc nevyhovoval. 

Palubní deska má dva velké přehledné analogové budíky s malými digitálními displeji. V tachometru si můžete robrazit hodiny, denní kilometry (funkce trip) a celkové kilometry. Druhý kulatý budík vás kromě otáček informuje i o stavu paliva v nádrži. Černé tvrdé plasty ve mně bohužel vyvolávaly dojem, že sedím na starším motocyklu, než jakým Z750S doopravdy je. A nepochopil jsem podsazení tachometru, který kvůli své nesymetrii působí, jako by byl na palubní desku dodělán později.

Co mě naopak potěšilo, byl zvuk motoru. Z koncovky se linul brblavý tón, který se ve vyšším pásmu otáček trochu uhladil, ale ponechal si basový nádech. Jak jsem kritizoval dlouhou koncovku z estetického hlediska, vše je zapomenuto, zvuk je pro mne důležitější. Řadím jedničku a vyrážím do světa.

Projev motoru a jízdní dojmy

Stodesetikoňový motor do 4 tis. otáček táhl skoro jako silnější skútr. Pěkně plynule, ale výkon nebyl vůbec cítit. V dalším pásmu 4 tis. otáček už motorka slušně akcelerovala, ale pořád tam nebylo to potřebné nakopnutí. Pokud se chcete naučit jezdit na velké motorce a nebudete příliš tahat za plyn, mohu vám Z750S doporučit, protože zhruba do 8 000 ot. je tahle "sedmpade" hodná. Pomalý lineární nástup výkonu bez výkyvů nováčka ničím špatným nepřekvapí.

Své trumfy začal  agregát ukazovat až po překročení hranice 8-9 tis. otáček. Doposud hodná kočka najednou vytasí drápky a konící v motoru ženou mašinu vpřed. Přišlo mi to, jako kdyby Kawasaki chtělo uspokojit široké spektrum zákazníků: v nižších otáčkách je to hodná holka a poslední třetinu otáček si naopak budou užívat zkušenější bikeři.

Když pominu nešťastné sedlo, cítil jsem se za řídítky "Malého Zeda" celkem pohodlně. Polokapotáž s větrným štítkem slušně odváděla proudící vzduch a což je bezesporu plus při delších výletech. Moje hmotnost (114 kg) se motorce nelíbila při razantnějším brzdění, protože přední vidlice se potopila nadoraz a při přejezdu nějaké nerovnosti šly rázy do mých ramen. Kolega, který váží o dobrých 30 kg méně, si na přední vidlici nestěžoval. Zadní tlumič byl tvrdší, ale má možnost naladit si tuhost dle potřeby řidiče. Tvrdší pérování vzadu se dobře chovalo ve chvíli, kdy si za mne přisedla další osoba.

Na brzdách jsem žádné mínus nenašel, celý systém s dvojicí kotoučů o průměru 300 mm vpředu a jedním menším vzadu je více než dostačující. Při jízdě se brzdy dobře dávkovaly, plynulý nástup byl čitelný, bez žádného nepříjemného zakousnutí třmenů do kotoučů. Kromě nastavitelné vzdálenosti páčky přední brzdy si můžete nastavit i vzdálenost páčky spojky.

S motocyklem Kawsaki Z750S jsem také absolvoval jeden menší výlet. Já, přítelkyně a velký batoh máme dohromady nějakých 180 kg a i s touhle zátěží si motor vzal v průměru pohých 6,0 l naturalu na 100 km. Celkový průměr během šestidenního testu byl příjemných 5,9 l. S 18litrovou nádrží pak lze jet až k hranici 300 km. Když to třeba srovnám s šestkovým Hornetem, kterého jsme měli na test letos v květnu (průměr 6,9 l), je spotřeba paliva o celý litr nižší a to má Z750S ještě nějaký ten kubík navíc.

 Ještě dávno před tím, než Yamaze a Suzuki došlo, že šestistovka je málo a litr moc, vyráběla Kawasaki své Z750 a sklízela s ní zvláště ve Francii slušné prodejní úspěchy. Letos nepřišla žádná převratná novinka, ale jen malé "zradikálnění" zetka do verze R. Tu jsem mohl protáhnout při krátkém seznámení po zatočených silničkách a bylo to docela velké překvapení.

Kawasaki Z750R poznáte na první pohled, je plná ostrých hran a působí hodně radikálně. Předku dominuje široká maska s velkým světlem, které kromě toho, že dobře vypadá, i velice dobře svítí. Na masce je i malý černý štítek, který plní hlavně roli krytí přístrojové desky a jezdec se za něj opravdu neschová.

Zetko je tradičně v zelené barvě, v našem případě v kombinaci s černou. Navzdory posledním trendům Kawasaki naplno odhaluje svody a koncovku výfuku, která rozhodně nevypadá špatně. V ostrém designu je i podsedlovka s malým světlem. Palubka je jednoduchá a přehledná, najdete tu velký otáčkoměr s displejem, který ukazuje všechno potřebné. No a co znamená písmeno R v názvu? Jsou to především radiální brzdy Nissin s radiální pumpou a nový podvozek. Ten by měl dávat lepší zpětnou vazbu a umožňovat lepší kontrolu nad motorkou. Podvozek je samozřejmě plně nastavitelný.

Teď ale vzhůru do sedla. Tam má jezdec dost místa a vše najde intuitivně tam, kde čeká. Posez na zetku je vzpřímený s mírným předklonem dopředu. Připadá mi dokonce, že Kawa ani moc netrpí nemocí úzkých řidítek, která Japonci na motorky rádi montují. Reakce motoru na plyn je okamžitá a řadovému čtyřválci se chce do otáček opravdu s gustem. Zetko má silné střední pásmo otáček, kde vynikne objemový náskok proti šestistovkám a kde oceníte točivý moment. Motor je třeba držet nad 5000 otáček, kde začíná silnýzátah až k omezovači. Příjemné je, že se Zetkem dá bez problémů courat okreskami aniž by motorka jezdce nutila k extrémním výkonům. Na druhou stranu stačí otočit plynem a Zetko okamžitě temperamentně reaguje.

Sportovní jízdě napomáhá i podvozek. Ten je stabilní za každých okolností, ať už jedete táhlou zatáčkou trojcifernou rychlostí, nebo zatáčíte do horské vracečky. Problémem nejsou ani nerovnosti, které motorku nerozhází a tlumiče nenechají kola odskakovat. Podvozek je stabilní i při přímé jízdě, kde Zetko vyvedly z míry jen poryvy větru, které nám bránily ve svižnější jízdě. Samostatnou kapitolou jsou brzdy.Ty se Kawasaki opravdu povedly, mají ostrý nástup, ale radiální pumpa je akorát citlivá a brzdy se dají dobře dávkovat. I zadní brzda se dá dobře dávkovat a přebrzdění zadního kola nehrozí, no a pokud by vám přeci jen brzdy nevyhovovaly, je možné je dovybavit systémem ABS.

Tolik první dojmy ze sedla civilního streetfighteru od Kawasaki. Zetko ve mně zanechalo rozhodně dobrý dojem. Jedná se o univerzálního naháče, na kterém se dá překonat i pár stovek kilometrů, uveze spolujezdce, svezete se na něm i na okruhu a jeho ovládání je hodně příjemné. Více o novém Rku se dozvíte v redakčním testu.